Něco málo o mně

Nejen tradingem živ je trader...

Jaký jsem?

V tradingu jsem se naučil v maximální míře potlačovat své emoce, protože při této činnosti jsou většinou na škodu. Je to ale přínosné i v osobních vztazích. V normálním životě se cítím být otrovertem. Protože se jedná o poměrně málo známý pojem, uvádím zde, jak ho definuje umělá inteligence. Jestli jsem opravdu takový, nechávám na posouzení laskavého čtenáře, který mě osobně zná.

Otrovert je nově definovaný osobnostní typ, který popisuje jedince, jenž se neidentifikuje ani jako introvert, ani jako extrovert, ale nachází se někde mezi nimi. Otroverti jsou často sociálně schopní, ale emočně nezávislí lidé. Cení si hlubokých jednorázových vztahů, cítí se odtažení od skupinové identity, jsou vnímaví na kontext a mají tendenci být spíše pozorovatelem než účastníkem ve velkých skupinách, což je odlišuje od ambivertů, kteří se spíše přepínají mezi energií zevnitř a zvenčí. Tento termín, vytvořený psychiatrem Rami Kaminskym, se zaměřuje na pocit jinakosti a preferenci autenticity nad konformitou. Tolik definice AI.

Považuji se za technicky nadaného a zručného člověka, což uvádím bez falešné skromnosti, ale nad nikoho se nepovyšuji. V ostatních oblastech života jsem asi zcela obyčejný člověk. Od malička nerad soutěžím, z čedhož plyne, že nehraji karty, neúčastním se společenských her, kvízů a pod. Pohybově jsem sice čilý, ale na sporty jsem poněkud nemotorný. Proto neprovozuji žádné náročnější sporty, pouze rekreačně jezdím na kole a chodím na dlouhé vycházky. Jsem hovorný a rád diskutuji o čemkoli. Přestože jsem sytematický a mám rád pořádek, nebaví mě nic detailně plánovat, ale jen to nejnutnější. Mám rád volnost v rozodování a detailní plány stejně nikdy nevyjdou. Moji typickou cílevědomost a vytrvalost vyjadřuje moje celoživotní motto:

Kde je vůle, je i cesta.

	Zimní procházka vlašimským zámeckým parkem s partnerkou Beatou. Náš krásný vztah je čas od času zatěžován krizí, protože naše povahy jsou jako prudký oheň a divoká voda. Nejsme schopni se ale rozejít, protože nosíme jeden druhého hluboko v srdci a pochopili jsme, že nám je zřejmě souzeno následovat jeden druhého až do konce našich dnů. Beata je moje femme fatale.
	Mám rád výlety autem po vlastech českých. Nevyužívám hromadné zájezdy s předem naplánovaným průběhem, mám raději volné výlety s blízkou osobou. Sám se na výlety nevypravuji, bylo by mi smutno. Fotografie je například z nedávné návštěvy krásného Českého Krumlova. V době mého podnikání jsem služebně procestoval hodně zemí a dnes už mě proto delší cesty nelákají. Naše země je nádherná a stále je co objevovat a obdivovat.
	Před několika lety jsem vyměnil klasické kolo za elektrokolo. Byla to skvělá investice. Při srovnatelném úsilí se akční rádius mých cest po okolí Vlašimi velmi rozšířil. Nelituji, že jsem při nákupu kola dal na dobrou radu prodejce a volil jsem kolo s robustním rámem a koly. Díky tomu se nemusím na svých cestách vyhýbat ani lesním cestám. Využívám každého příznivého počasí pro krásné vyjížďky v našem kraji pod Blaníkem.
	Velmi často se vypravuji na pěší výšlapy ať už každé úterý odpoledne s partou nordic walking nebo s partnerkou. Prošmejdím tak různé cesty a pěšiny, kam bych se na kole nedostal. Na mých cestách vždy uvítám případnou společnost blízké osoby nebo přátel. Rozhodně nejsem samotář. Pohovoříme o životě, o našich radostech ale i starostech. Je to velmi příjemné a domů se vždy vracím fyzicky příjemně unaven, duševně osvěžen a s dobrou náladou.
	Vlašim a okolí žije nebývale bohatým kulturním životem. Navštěvuji koncerty, přednášky, besedy, kulturní akce, setkání u muziky s tancem a pod. Fotografie zachycuje například rekonstrukci bitvy u Jankova z období třicetileté války. Akce se pořádá každý rok a je stále výpravnější. Bývá to to nádherný zážitek.
	Při různých osdobních setkáních rád zahraji na kytaru. Když se sejde hudebníků více, je to ještě hezčí. Nejsem žádný umělec, ale moje produkce vyhoví třeba u táboraku nebo v kruhu přátel. Hraji nejraději starší trampské, country a folk písně. Když jsem sám, tak mi hra na kytaru pomáhá čelit osamění. Je hodně písní a textů, které mě pohladí po duši nebo rozveselí.
	Od útlého věku mě to táhlo k technice a k tvořivé činnosti. Není proto divu, že mým koníčkem bylo už od dětství letecké modelářství. Koníčku se věnuji i v současnosti, ale už ne tak intenívně, jak tomu bylo dříve. Trápí mě, že od počátku války na Ukrajině jsou letecké modely namísto ušlechtilé zábavy používány jako krutý bojový prostředek. Z radosti se tak stala spíše noční můra.
	Každé setkání s mou rodinou je pro mne vždy svátkem. Máme v rodině moc hezké a tolerantní vztahy. Všichni ale bydlí mimo Vlašim a mají své vlastní životy a starosti. Příležitostí k setkávání je tak méně, než by mě těšilo. Tak ale běží život.
	Velmi mě baví pracovat na složitých programech. Je to nezávislá činnost, jejíž výsledky, ať už jsou jakékoliv, mohu přičíst jen sám sobě. Dobré výsledky jsou navíc velmi uspokojující. Udržuji si tím svou mysl ve výborné kondici a nejen to. Během programování zapomínám na okolní svět a případné chmury najednou jako by nebyly a má duše si od nich odpočine.